Éterické oleje

Éterickými oleji nazýváme rostlinné silice, tedy vonné složky, které jsou obsaženy v různých částech tzv. silič­natých rostlin (v kořenech, listech, ve dřevě, kůře, plo­dech, květech apod.). Známe hned několik technologií jejich získávání. Nejrozšířenější je parní destilace. Ale např. oleje z citrusových plodů se získávají rozemletím jejich slupek ve vodě a následným odstředěním. Takto získaný olej je lehčí a vyplave na povrch. U některých specialit přichází v úvahu extrakce, případně i jiné vyjímečně používané technologie. Většina éterických olejů je téměř bezbarvá. Některé oleje se však vyskytují v různých barevných nuancích. K modrým patří Heřmánek Modrý nebo Řebříček. K oranžovým až rudým Pomerančový olej, Jasmín Absolue je rezavý. Éterické oleje jsou většinou velmi těkavé. Je nutno je uchovávat v dobře uzavíratelných lahvičkách z tmavého skla, aby byla zajiš­těna jejich ochrana před denním světlem a UV zářením. Z chemického hlediska jde o velmi složité směsi. Obsa­hující často několik set jednotlivých biosubstancí - terpenů, nejrůznějších alkoholů, esterů, fenolů, aldehydů, ketonů a mnoha dalších složek. Tyto látky komplexně vytváří éterický olej a ovlivňují svým biochemickým složením organizmus. Éterické oleje jsou ve vodě téměř nerozpustné. Jako jejich nosiče používáme v aromatera­pii mastné rostlinné oleje, popřípadě alkohol. Při výrobě preparátů se používají éterické oleje rostlinného původu nejvyšších kvalit. Levné syntetické napodobeniny lákají sice nízkou cenou i hojností nápisů předstírajících jejich "přírodní" původ. Do aromaterapie takové oleje nepatří, stejně jako oleje pančované, tedy směsi přírody a synte­tiky. Při manipulaci s éterickými oleji musíme dbát maximální opatrnosti, bezpečnosti a nevystavovat je přímému ohni či vysokým teplotám.